Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity – CBD), která se řadí k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí, byla poprvé vystavena k podpisu na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) 5. června 1992 v brazilském Rio de Janeiru a v platnost vstoupila již 29. prosince 1993.

Vláda České republiky schválila Úmluvu svým usnesením ze dne 2. června 1993 č. 293. ČR podepsala Úmluvu 5. června 1993 a smluvní stranou se stala 3. prosince 1993. Úmluva pro ni vstoupila v platnost v březnu 1994 (Úmluva vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 134/1999 Sb.).

Plněním Úmluvy je pověřeno Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Vzhledem k tomu, že Úmluva se dotýká i dalších resortů, byl pro zajištění meziresortní spolupráce vytvořen při Ministerstvu životního prostředí v listopadu 1996 Český výbor pro Úmluvu o biologické rozmanitosti, doplněný později o zástupce nevládních organizací. Při Českém výboru byl ustaven vědecký poradní sbor pro řešení odborných otázek.

Úmluva si klade tři základní cíle:

  • ochranu biologické rozmanitosti, která je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí,
  • udržitelné využívání jejích složek,
  • spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů.

Úmluvu prozatím ratifikovalo, přijalo nebo k ní přistoupilo 193 smluvních stran (k 30. říjnu 2013), např. USA ale stále nejsou smluvní stranou.

Vrcholným rozhodovacím orgánem Úmluvy je konference smluvních stran (Conference of the Parties – COP).  Při Úmluvě byl zřízen Poradní orgán pro vědecké, technické a technologické záležitosti (SBSTTA), který předkládá konferenci smluvních stran doporučení k jednotlivým aspektům péče o biologickou rozmanitost. Pro řešení jednotlivých specifických odborných otázek ustavuje SBSTTA ad hoc odborné skupiny expertů (AHTEG) a další pracovní skupiny. K naplňování těchto cílů mají smluvním stranám napomoci jednotlivé tématické programy zaměřené na hlavní typy ekosystémů.
Smluvní strany Úmluvy mají podle článku č. 6 Úmluvy rozvíjet národní strategie, plány a program pro ochranu a udržitelné využívání biodiverzity.

K Úmluvě byl přijat první protokol po složitých mezinárodních jednáních 29. ledna 2000 v Montrealu – Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti. Cílem tohoto protokolu je zajistit ochranu a bezpečnost při zacházení, využívání a přenosu živých modifikovaných organismů především přes hranice států. Protokol byl poprvé vystaven k podpisu při příležitosti pátého zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti v květnu r. 2000 v keňském hlavním městě Nairobi. Česká republika podepsala Protokol mezi prvními státy 24. května 2000 a ratifikovala ho 8. října 2001. Protokol vstoupil v platnost dne 11. září 2003, po ratifikaci 50. zemí.

Na 10. zasedání konference smluvních stran Úmluvy v japonské Nagoji přijat dne 29. 10. 2010 tzv. Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a spravedlivém a rovnocenném sdílení přínosů plynoucích z jejich využívání. Česká republika podepsala tento Protokol dne 23. června 2011, nicméně doposud jej neratifikovala.